September 19, 2017

Web o fichtlu - diskuze, rady, videa
fichtl

fichtl

Budoucnost tohoto webu

Ahoj, mám pro Vás zřejmě špatnou zprávu, i když se to dalo již dávno tušit. Web jsem přestal již před několika měsíci opečovávat a přidávat nové články. Aktivity se chopil Hux a patří mu za to dík. Přesto však web skomírá a zdá se, že již nemá smysl jako v době své největší slávy. Špička venkovského šampionátu se stabilizovala a potřebné info jsou vyměňovány přes facebook. Mě osobně již dávno přestalo bavit neustálé napadání internetovými pokusníky, který hledají skulinky jak se do webu dostat. Pravda, v našem případě to není skulina, ale pořádná díra:-) Zamýšlím se tedy nutně nad budoucností. Jsou dvě alternativy:1) definitivní zrušení webu, 2) převod webu na systém blogspot od googlu. Sice zachovat doménu, ale mít jiný design a web podstatně bezpečnější a pravda, i příspěvky by byly maximálně jednodušší nejen pro admina, ale pro každého kdo by chtěl psát. Varianta 2) mě napadla jako taková záchrana webu. Je to jen na vás, zařídím potřebné, občas přispěji, ale už nebudu ten kdo krmil web informacemi. Také platba za doménu něco stojí (je to 250 Kč/rok) – pokud se najde někdo kdo např. koupí samolepky přispěje na jeho provoz. Může přežít, ale nemusí… Jak kdo chce? Čekáme na komentáře! Jirka

Rozkoš na fichtlovi

Po dlouhé době zimního spánku Vám přinášíme další exkluzivní reportáž. Je třeba podotknout, že jsme nechali své zážitky notně odležet, ale ty jsou natolik silné, že jsme z nich nezapomněli nic podstatného a můžeme se nyní s Vámi o ně podělit.

Výlet byl plánovaný koncem léta 2009 a cíl se několikrát měnil. Nakonec padl prst na mapu v místě, kde se nachází pevnost Dobrošov, tedy Orlické hory, hranice s Polskem. Účast přislíbili s jistotou tři jezdci, ostatní slibotechny jen stále říkají, jak pojedou s námi a nakonec skutek utek, ale je to jen a jen jejich chyba, oni se připravují o ten pocit volnosti, kdy se ve skupině řvoucích fichtlů proháníte krásnou krajinou naší vlasti či své stroje krotíte v úzkých uličkách starých měst. David, Hux a Jirka, to je trojice, která se chystala vstříc dalším dobrodružstvím na dvou, motorem Jawy 50 poháněných, kolech a občas i dvou nohách. Hux, náš věrný redaktor a filmař však odpadá a tak jsme zůstali už jen dva.
Od mého posledního výletu do Kladna bylo jasné, že tentokrát se budeme chtít stůj co stůj vyhnout hlavním silnicím, protože to není med se proplétat mezi kamiony a trnout, kdy vás který odmrští do příkopu.
Sraz byl ráno po 8.hodině v Bosni u Mnichova Hradiště a naše první kilometry ubíhaly směrem na Jičín. V Jičíně kolem bazénu, podél valdštejnovy lipové aleje na Železnici. Už jsme byli mimo hlavní silnice a mohli si jízdy užívat. První zastávka na focení byla v Lázních Bělohrad, projeli jsme lázeňskou kolonádou a míříme na Jaroměř. Jedeme doslova cestou necestou a vymetáme i myší díry. Na jedné z nich jsme málem nechali všechna kola i s Davidovým typickým kufrem. Před Jaroměří se snažíme kontaktovat jednoho místního fichtlaře, který s námi chtěl vyrazit od Rozkoše dále. Bohužel buď jsme si špatně opsali číslo a nebo nám jej špatně napsal, v každém případě ani s ním se nám setkat nepodaří. Jaroměří jsme projeli bez zastávky směrem na Českou Skalici. Vše šlape jako po drátku a už vidíme širé vody vodní nádrže Rozkoš. Plán totiž byl vykoupat se v ní. Vzali jsme to ale ze špatného konce a v místě, kdy jsme se přiblížili vodní hladině téměř na dosah, byl jednak zákaz koupání a hlavně zákaz vjezdu motorových vozidel. Fotku strojů jsme si ale odpustit nedokázali. Motory jsme ale zdejší obyvatele rušit nechtěli, a tak jsme se tlačením fíků do kopce pěkně protáhli. Čas a cíl cesty nás ženou neodbytně dále. Po Novém Městě nad Metují ale přichází Peklo! Jedeme v hlubokém údolí, kaňonu řeky Metuje. V osadě na konci údolíčka, zřejmě zdejším známém výletním místě fotí David svého fichtla před dřevěnou sochou čerta. Sklízíme obdiv a uznání, ale i posměšně pohledy. Jsme asi v nejnižší nadmořské výšce v okolí a hned za obcí Peklo následuje výjezd až na Dobrošov, který můžeme bez nadsázky pojmenovat stejně.
Pevnost z druhé světové války, postavená na obranu naší země, součást pohraničního opevnění stojí na kopci s pěkným výhled do okolí. Fichtly jsme nechtěli nechávat na odlehlém parkovišti, ale poslušně jsme je bez motoru dotlačili až k pevnosti. Tam teď mohli v klidu nějaké dvě hodiny odpočívat. Protože prohlídka pevnosti byla opravdu dlouhá. Paní průvodkyně působila zpočátku velice zvláštně a úsměvně, především díky svému kabátu a rukavičkám ve třicetistupňovém vedru. Brzy jsme poznali proč tomu tak bylo a ti skutečně spoře odění trpěli a s drkotáním zubů se těšili, až zase vyjdou na povrch. Podzemní prostory jsou opravdu impozantní. Obrovské sály, haly, chodby, výtahy… Však něco vidíte i na přiložených fotkách. Nebudu zde rozepisovat historické detaily, protože si je už ani nepamatuju, návštěvu ale rozhodně doporučuji.
Když jsme vystoupili z podzemí, zakousli jsme tatranky a na pokec s k nám přidal jeden místní maník, který obdivoval naše stroje a rozpovídal se o své Jawě 350 a zážitcích s ní. Čas se ale pomalu rychle nachýlil k odpoledni a my měli ještě v hlavě touhu překročit polskou hranici v tomto pro nás již vzdálenějším regionu. Bohužel odbočku na místní přechod v obci Česká Čermná jsme minuli bez povšimnutí a plán na Polsko tak padá. Zpět opět přes Nové Město nad Metují do Jaroměře. Opět jsme vyrobili pár fotek a obdivovali místní náměstí. V Jaroměři jsme se zastavili na Pevnosti Josefov a projeli jsme celou čtvrť mezi hradbami. Také při zpáteční cestě jsme se vyhnuli hlavním silnicím a jeli tentokrát jižně od hlavní silnice, do Jičína jsme přijeli směrem od Tuře, mj. dějiště jedné z akcí Venkovského šampionátu.
Pro dokreslení našeho zážitku přikládáme pár fotek. Věřím, že tentokrát naše jednodenní výprava zaujme i někoho dalšího a v létě vyrazíte s námi!

Byli jste na podobné výpravě?